Větrná elektrárna: kam s ní?
08.08.2016Podle posledních statistik z roku 2015 tvořily v Evropě větrné elektrárny celých 44 % celkových nových instalací energetických zdrojů. Jejich životnost je odhadována na 20 až 25 let, i proto je většina projektů větrných zdrojů povolována jako stavba dočasná, ačkoliv se předpokládá, že jejich životnost může být daleko vyšší. Ať tak či onak, mnohé větrné elektrárny již začínají dosluhovat, a tak je na místě otázka, kam s nimi.
Odpovědnost za likvidaci větrných elektráren nesou provozovatelé, přesto neexistuje žádná regulatorní norma, která by upravovala její podmínky. Počítá se s rozsáhlým recyklačním procesem, od recyklací kovových částí, které tvoří až cca 88 % celé elektrárny, přes sklolaminát až po beton tvořící základnu samotné věže. Největší zátěží pak pravděpodobně bude proces likvidace desítky metrů dlouhých rotorových listů, které váží asi deset tun. Jsou totiž z 30 až 50 % tvořeny z matrice (Polyester, Epoxid), a z 35 až 50 % skleněných a uhlíkových zpevňujících vláken; ta se sice dají zlikvidovat, ale nedají se vyzískat zpět pro další použití, což skýtá mnoho prostoru pro oblast výzkumu a vývoje.
Dodnes však nebyla žádná větrná elektrárna kompletně zlikvidována, odhaduje se, že zhruba čtvrtina starších zařízení v Německu se demontovala v rámci repoweringu. Starší provozuschopné modely mají stabilní odbytiště ve východní části Evropy, kde slouží dál. Tím, že se použitá a dobře udržovaná zařízení dodávají na mimoevropské trhy, se problémy s likvidací přenášejí za hranice. Přesto však existují oprávněné obavy, že náklady na likvidaci ve finále zaplatí daňoví poplatníci.